Paul Salopek putuje pěšky světem ve stopách prvních lidí, kteří se v době kamenné vydali z Afriky. Svou nepřetržitou, čtyřiatřicet tisíc kilometrů dlouhou cestu zachycuje v reportážích pod názvem „Pouť z ráje“ („Out of Eden Walk“).
Vynořil se na rohu v otřískané káře. Byla to stará Lada Niva s pohonem všech čtyř kol, tažný kůň bývalého sovětského impéria. S láskou poklepal na ošoupaný volant a utrousil: „Rússkij džíp!“
Chtěl se pochlubit synagogou. Postavili ji roku 1897. Když byl malý, žilo v městečku Oğuz tisíc Židů. Dodneška jich tu zůstalo ani ne šedesát. Všechny jeho děti jsou v Tel Avivu. Jeho žena je v Tel Avivu. On sám v Tel Avivu každý rok tráví nějakou dobu. V Tel Avivu je prostě víc příležitostí, vysvětlil. Tady zůstává, aby provozoval svůj hotel a staral se o další rodinný majetek. Dohlíží taky na všechny prázdné židovské domy.
„Ani jedno rozbité okno!“ upozornil mě pyšně. „S Ázerbájdžánci jsme vždycky měli dobré vztahy. I jsme se mezi sebou brali. Teď zrovna jsem se vrátil z pohřbu muslimského kamaráda.“
Židovská komunita v Ázerbájdžánu skutečně patří k těm nejintegrovanějším v islámském světě. Když ale země vyhlásila nezávislost na Sovětském svazu, většina místních Židů stejně emigrovala. Zbylo jich tu jen nějakých sedm a půl tisíce, zatímco v minulosti jich bylo až třicet tisíc.
Za sovětských časů udělali z oğuzské synagogy skladiště. Dneska je za peníze židovské diaspory krásně opravená. Chybí tu ale rabín. O sabatu přichází jen pár starých žen. Uvnitř je to nablýskané jako v muzeu.
Můj dobrovolný průvodce mě představil správci synagogy, dalšímu srdečnému staříkovi. „Přišli jsme sem před stovkami let,“ vyprávěl mi správce. „Putovali jsme pomalu, z jihu a západu, po mnoho generací.“ Možná měl na mysli exodus Židů z Persie před dvěma tisíci lety. Byli jedním ze ztracených kmenů Izraele.
Mí společníci vytáhli vázanou mapu znázorňující tyto migrace a začali se hádat. Ani jeden se v ní nevyznal. Byla totiž v hebrejštině, již neovládali.
Průvodce se jmenoval Rafik Liviyer. Rafik pochází z arabského slova „přítel“. Správce se jmenoval Timur Natalemov. Jeho jméno připomíná turko-mongolského chána Zlaté hordy.
